A jaká vlastně Balty byla? Co nás v životě potkalo?

Balty byla už od malého štěňátka spíše psí introvert, zato s lidmi se vždy hrálo mnohem lépe! Byla to psí šprtka, to jí zůstalo i do jejího seniorského věku, kdy se stále s chutí učila nové a nové věci. Udělala pro nás, co nám na očích viděla. Za mlada naprosto milovala děti a obecně lidi. Samozřejmě s přicházejícími léty zájem o děti ztratila, ale občas se nám stalo, že se jí nějaký člověk na procházce prostě líbil a musela ho pozdravit.

Již od malička měla svůj vítací rituál, každému se vždy musela vecpat mezi nohy a škrabkej! Milovala škrabkání pod bradičkou, vždycky se u toho protáhla a pak přicházelo na řadu bříško, kdy se natáhla jako špageta. Spokojené zabručení samozřejmě nesmělo chybět. Ovšem zdá se mi, že v seniorském věku si spíše lidi, které poctila tímto rituálem, vybírala.

Baltynka byla, asi jako každá kraťanda, strašpytel, během svého života si vytvořila slušný seznam, čemu se vyhýbat. Bála se například bouřky, létajících balónů, míčů, ohňostrojů, chrochtajících hraček, a jako správný pastevec i dobytka 😀

Její nejoblíbenější hračky byly v podstatě hadry nebo nějaké měkoučké hračky na přetahování. Nikdy ji nebavilo aportovat, zato milovala běhání a přetahování. Vždy si s námi hrála, jako s kraťandami. Naháněli jsme se v co největších kruzích, „kousali“ se a na tyhle naše hry nikdy nezapomenu. Občas jí i jako staré bábě prdlo v hlavě a rozběhala se, až jsme byli udivení, co v ní ještě je.

Baltynka se mnou prožila všechny etapy dospívání. Mé dětství, pubertu a doprovází mne i chvíli v dospělosti. Upřímně se divím, že to všechno zvládla, protože vím, že jsem byla na zabití. Byla a stále to pro mě je ten nejdokonalejší pes, je až neuvěřitelné, jaké jsme měly pouto. Miluju ji nejvíce na světě a nikdy bych ji nevyměnila. Kdyby se vše dalo vrátit zpět, neváhala bych ani vteřinu.

Vždy byla empatická, energická, hravá, poslušná a hlavně tu pro mě byla, když jsem ji potřebovala. Všude jsem ji brala s sebou. Milovala procházky, výlety do přírody, výšlapy na hory, vyhřívání na sluníčku, ale také pelíšek, gauč a postel.

Myslím, že by byla skvělá máma. Jednou někdo u našeho domu vyhodil koťátko, no kdybyste viděli, jak se o něj starala, než jsme mu našli nový domov, tak byste se úplně rozplývali. Moc bych si po ní přála štěňátko, ale bohužel k tomu nikdy nedošlo.

Asi od čtvrtého roku jejího života se jí na čumáčku objevila růžová skvrna, která se rozrůstala, až se z ní stala otevřená rána. Veterinář nám tehdy řekl, že je to lupus a máme ji koupit čepku, aby ji na čumák nesvítilo slunce, že se nic jiného dělat nedá… Bohužel jsme tehdy brali slovo veterináře jako svaté. Tohle tedy byl jeden z důvodů, proč neměla štěňátka. Nechtěli jsme tuto nemoc přenášet do dalších rodových linií. Čumák jsme ji mazali nejrůznějšími mastmi, vazelínami, ale nic nepomáhalo. Až jsem jednou narazila na snout soother, který vše změnil a čumáček se začal hojit. Když jsem se odstěhovala od rodičů v roce 2021, změnila jsem Baltynce i veterináře. Konečně jsme v jejich devíti letech zjistili, že lupus nemá a jedná se o štítnou žlázu. Dostala léky a v kombinaci se zmíněnou mastí, čumáček znovu zčernal a my se drželi za hlavy, že jsme ty bludy prvního veterináře poslouchali. Paní veterinářka Kouřilová nám Baltynku dala celkově dokupy. Prohlédla jí každý chloupek na těle a jsem ji za to moc vděčná, 15. 2. 2022 Baltynce zachránila život. Ta naše chudinka měla obrovský nádor na vaječníku, vypadalo to opravdu zle, ale díky péči, kterou na veterině i od nás dostala se hezky uzdravila. Další velký zákrok, který Baltynka absolvovala 27. 10. 2022, byla extrakce dvou horních zubů (p4), které měla zlomené. Opět dostala tu nejlepší péči a celému veterinárnímu týmu jsem nesmírně vděčná. Zde vám dávám odkaz na veterinu Vetmanii, na kterou nedám dopustit => https://www.vetmanie.cz/  

V době, kdy se Baltynka zotavovala z operace se narodila v CHS https://www.zmodrehokralovstvi.cz/ štěňátka, mezi kterými byla i naše Calla. Obě naše hločičky mají v rodokmenu Biancu Notte z Roztockého zámku, to znamená, že jsou vlastně rodina. Baltynka je tedy vzdálenou tetou Callinky. Mám z toho velikou radost, protože štěňátko přímo po Balty nemám, teď už se mohu pyšnit alespoň její neteří.

Ze začátku jsem měla strach, jak se Balty smíří s příchodem štěňátka, protože je to introvertka, která má ráda svůj klid a zároveň byla strašná žárlivka, která uměla udělat velkou show zvuků, když jsem si dovolila sáhnout na jiného psa. No mé strachy byly samozřejmě zbytečné. Během dvou měsíců si na Callu zvykla a brala ji jako člena rodiny. Sice si s ní nehrála nebo s ní nespala, ale vím, že ji milovala. Calla dokonce Baltynce pomáhala překonávat její strachy a vždy jsem byla naměkko, když jsem to viděla.

Baltynka nás 10. 6. 2023 navždy opustila. Bohužel podlehla následkům otravy cizím člověkem. Moc to bolí…